Chráněná území

Jabloňka

Přírodní památka Jabloňka leží ve strmém, k jihu obráceném svahu tzv. Černé skály, pod zámečkem Jabloňkou. Skálu tvoří usazeniny prvohorního, ordovického moře, jejichž stáří se odhaduje na více než 470 milionů let. Ve starém lůmku, který se zakusuje do horní části svahu, to jsou pevné skalecké křemence, směrem východním pak mladší písčité břidlice dobrotivského souvrství. Pokroucení a strmé uklonění vrstev těchto hornin je dílem variského vrásnění, které někdy před 300 miliony let, koncem devonu a v karbonu, vyvrásnilo naše území v pohoří a tak ukončilo éru prvohorních moří. Křemence tvoří několikametrový práh, který probíhá svahem napříč shora dolů. Ještě na předválečných fotografiích, kdy byl svah převážně pokryt zbytkem vinice a řídkým sadem, tento práh výrazně kreslí podobu Jabloňky. V současnosti je skryt v porostu.

Porosty svahu, druhdy pokrytého vinicí a sadem, se v současnosti vyvíjejí od skalní stepi, udržující se v nejstrmějších částech, ke květnatým křovinám a k nízké teplomilné doubravě. Ve skalní stepi se udržely některé druhy původních stepních rostlin, například pelyněk pontický, jinak rozšířený v Českém středohoří. Zbytky skalní stepi a velký krajinotvorný význam Černého kopce jsou hlavními důvody ochrany.

Trojská

Dvě oddělené plochy přírodní památky Trojská leží v pravém svahu údolí Trojské ulice, nad tramvajovou tratí. Skalnatý podklad je tvořen rozpadavými ordovickými břidlicemi, které náleží k tzv. šáreckému souvrství. Svah pokrývá travnatý porost, zdobený růží galskou, nízkou plazivou růží, nápadnou v červnu sytě růžovými květy. Hlavním důvodem ochrany území je společenstvo vzácného teplomilného hmyzu, které se tu udrželo díky neobvykle příznivým mikroklimatickým a půdním poměrům. Některé stepní druhy vosiček a ploštic se tu vyskytují jako na jediném místě v Čechách, nejblíže pak na jižním Slovensku a v Maďarsku.

Velká skála

Nevysoký pahorek na okraji bohnického sídliště je tvořen starohorními buližníky (silicity). Tato velmi tvrdá a odolná hornina, protkaná křemennými žilkami, vznikala jako chemický sediment v dávném moři. Srážela se v místech, kde nejspíše díky podmořským minerálním pramenům vznikaly mimořádně vysoké koncentrace oxidu křemičitého. Podnětem ke srážení mohla být třeba nepatrná změna kyselosti prostředí, vyvolaná uhynutím nějakého drobnohledného organismu. Mrtvý bičíkovec nebo podobný tvor se pak stal kondensačním jadérkem pro vznik sraženiny. Tak vznikaly jedny z nejstarších známých - drobnohledných - zkamenělin. Srážení probíhalo velmi rychle, soudě podle toho, že se bičíkovcům, zakletým v buližnících, zachovaly bičíky, které jinak uhnívají v několika minutách po smrti. Nadšené hledače zkamenělin však je nutné upozornit : mikrofosilie z buližníků jsou viditelné jenom v mikroskopických výbrusech, takže pokojovou sbírku trilobitů a hlavonožců neobohatí.

Velká skála, ač nenápadná, je neobvyklým pamětníkem geologického vývoje od starohor po současnost. Přečkávala mořský příboj, několikrát byla překryta mocnými vrstvami mladších usazenin a opět vystupovala nad povrch, když příkrovy, méně odolné vůči pevninské erozi, byly odnášeny do nenávratna. Tak nejprve čněla jako zbytek kadomského pohoří nad hladinu prvohorního moře. Když se území snížilo, byla pohřbena pod několika kilometry ordovických břidlic a dalších usazenin. V závěrečných suchých obdobích prvohor a začátkem druhohor, po dobu “pouhých” 280 milionů let, tvořily tyto usazeniny variské pohoří. Na něm pracovala eroze tak vydatně, že nakonec Velká skála a další části starohorního útvary byly zcela zbaveny prvohorních nánosů; vpodstatě je dnešní pražský ordovik dosti chudým zbytkem původního obrovského bloku. Podruhé klesla Velká skála na dno mořské v křídovém období druhohor, před nějakými 90 miliony let, a byla překryta několika stovkami metrů opuk, pískovců a jílů. Ve třetihorách se naše území opět zdvihlo v parovinu, jejíž povrch byl erodován. Druhohorní usazeniny byly rovněž odneseny a Velká skála, prozatím definitivně, vystoupila “na den”, aby ze svého úctyhodného postavení sledovala vznik novodobé říční sítě a tvářnosti krajiny ve čtvrtohorách.

Hlavně jako svědek geologického vývoje těší se dnes Velká skála ochraně jako přírodní památka. Ještě před několika desetiletími rostly na jejím vrchu zajímavé zbytky skalní stepi. Prakticky nic, co by stálo za řeč, však z nich přičiněním intensivního sešlapávání nezůstalo. Hřbítek je dnes porostlý nepříliš hodnotným hájem, v němž převažují nepůvodní dřeviny trnovník akát a borovice černá.

Havránka

Přírodní památka Havránka chrání horní část údolí potoka Haltýře. Tvoří ji dvě části, spojené pouze ochranným pásmem. Tím je, stejně jako v případě maloplošných chráněných území Salabka a Podhoří, celý areál Pražské botanické zahrady. (Dle písemného výkladu, podaného Ministerstvem životního prostředí ČR, se tím rozumí areál v okamžiku vyhlášení chráněných území, tedy počátkem 80. let).

Jižněji ležící část přírodní památky chrání největší z trojských vřesovišť, Pustou vinici. Svah Pusté vinice je tvořen druhově chudým společenstvem s převahou vřesu; na plošině v horní části vřesoviště je společenstvo teplomilných pastvin, kde můžeme najít například pavinec, hvozdík kartouzek, kostřavu žlábkovitou a pampelišku srstnatou. Souvislé vřesoviště, lemované hložím, je přechodným článkem mezi někdejší hospodářskou kulturou a hájem. Jelikož jde o porostní a krajinný prvek v pražské oblasti neobvyklý, je ochrana území zaměřena k uchování vřesoviště : údržba, spočívající v odstraňování náletových dřevin, vpodstatě potlačuje přirozený proces zarůstání a proměny v nepříliš vzácný háj.

Z planinky nad svahem Pusté vinice se otvírá velmi dobrý výhled na Trojskou kotlinu, hlavně na trojský zámek a zelené moře Císařského ostrova a Královské obory.

Těžištěm severní části chráněného území je pramenní loučka potoka, místně zvaného Haltýř. Uprostřed ní stojí zřícenina starého jímacího objektu, haltýře, dnes chráněná dřevěným sroubkem. Z haltýře vedl v minulosti dřevěný vodovod do trojského zámku. Po pravé straně loučky vytéká voda z velmi pěkně vyvinutých pramenních mís, které jsou školní ukázkou svahových pramenů. V mokřadu kolem prameniště dominuje v letním období kopřiva dvoudomá, ale roste tu také lilek potměchuť, šťovík kadeřavý, karbinec evropský, přeslička bahenní a sítina sivá. Na jaře zde vykvétá devětsil bílý.

Na hřbítku vlevo nad pramenní loučkou dožívá malý zbytek vřesoviště, uchovávaný jen díky umělému odstraňování náletových dřevin. Cennější je dubový porost v patě hřbetu, který je zde nikoliv běžnou ukázkou přirozeného lesa teplých a suchých svahů, světlé doubravy. V protilehlém svahu nad haltýřem, který byl v minulosti poškozen výsadbou trnovníku akátu, probíhá již několik let obnova přirozeného porostu. Hlavní vysazenou dřevinou je dub letní.

V horní části údolí Haltýře, pod starou třešňovkou, leží na nízké teréní vlně u pěšiny velice zajímavá malá ploška, původně snad duna vátých písků. Z trav zde dominuje kostřava valeská a žlábkovaná, z ostatních rostlin tu najdeme například mochnu písečnou. V minulosti to bylo také jediné místo v Trojské kotlině, kde rostl kozinec dánský. Ale to už bohužel není pravda. Celá plocha zarůstá náletovými keři a je ničena sešlapáváním.

Salabka

Přírodní památka, nejmenší z trojských maloplošných chráněných území, leží v levém svahu suchého, otevřeného údolí nad usedlostí Salabkou. Protilehlý svah pokrývá stejnojmenná vinice. V poměrně příkrém svahu, obráceném k západu, býval nejspíše extensivní, pastevní sad. Ten se po úpadku drobného hospodaření proměnil v dnešní svahovou step a vřesoviště. Vřesoviště, udržované zvláštní péčí jako nehojný krajinný prvek, také je předmětem ochrany.

Na výchozech buližníků (silicitů) rostou velice nenáročné druhy rostlin, především vřes obecný a metlička křivolaká. Mělké úžlabiny mezi nimi jsou druhově mnohem bohatší. Z trav tu převládá válečka prapořitá, ovsík vyvýšený a ovsíř luční, z bylin například zvonek okrouhlolistý, máčka ladní, jitrocel prostřední, černohlávek velkokvětý, štírovník růžkatý a jetel horský.

Podhoří

Přírodní reservace chrání jižně a jihozápadně orientované skalní srázy pravého břehu kaňonovitého údolí Vltavy, které tvoří starohorní břidlice, zpevněné mladšími, snad raně prvohorními vyvřelinami, dioritovými porfyrity. Uchovala se tu pestrá, poměrně přirozená společenstva skalních stěn, skalních stepí a křovin. Reservace je tzv. Černou roklí s potokem, tvořícím i drobné vodopády, rozdělena na dvě části. Severní Kalvárie je strmá a skalnatá, jižní část byla v minulosti více přístupná pastvě a sadaření na terasách, a tedy je více pozměněna činností člověka.

V reservaci se vlivem členitého mikroreliéfu vzájemně prolínají mozaikovitě tvořená společenstva skalních stepí se společenstvy krátkostébelných luk a květnatých křovin. Z keřů tu najdeme zejména hloh jednosemenný, dřišťál obecný, trnku obecnou, růže a na skalách též skalník obecný. V podrostu květnatých křovin je hojná třemdava bílá a kakost krvavý. Významnými druhy skalních stepí jsou kostřava sivá, rozchodníky, tařice, dvojštítek, bělozářka liliovitá a větevnatá a některé druhy česneků.

Na náhorní plošině nad svahem, při okraji dnešního bohnického sídliště, byly zjištěny zbytky hradiště z doby Keltů, Markomanů a prvních Slovanů. V současnosti tu vyrůstá skanzen experimentální archeologie. Z podhořského hradiště se otvírá nádherný rozhled na Troju, Podbabu, Šárecké údolí, Sedlec a hlavně na začátek starohorního vltavského kaňonu.

Bohnické údolí

Přírodní památka leží v pravém svahu údolí, které spadá od historického středu Bohnic k Vltavě. Tento svah býval vinicí; ještě před 1. světovou válkou byla tato vinice, náležející tehdy psychiatrické léčebně, obhospodařována. Dnes již vinici připomínají prakticky jen kamenné terasy někdejších obslužných cest. Celý svah rychle zarůstá křovinami a listnatým hájem; jenom roztroušeně se udržují zbytky svahové stepi, které jsou hlavním předmětem ochrany území. V nich roste hojně hlavně bělozářka liliovitá a třemdava bílá. Západní část chráněného území je tvořena akátovým porostem a listnatými lesy s převahou javoru mléče. Dřeviny tu jsou obecně ve špatném zdravotním stavu. V budoucnu bude vhodné je postupně nahrazovat kvalitnějším porostem.

Zámka

Přírodní památka Zámka se rozkládá na svazích a skalních ostrozích pravého břehu Vltavy severně od Podhoří, již mimo tradičně chápané území Trojské kotliny. Jižní část tvoří západně orientované skalní svahy, na nichž jsou dobře vyvinuta xerotermní společenstva se skalníkem obecným a tařicí skalní. Na výchozu spilitu najdeme i pěchavu vápnomilnou a prvosenku jarní, bělozářku větevnatou nebo zvonek broskvolistý. Lesní porosty jsou druhotné, s chudým bylinným patrem.

Ostroh v severní části reservace byl osídlen ve 4. tisíciletí před naším letopočtem hradištěm. Na svazích se velice dobře zachovala xerotermní společenstva; z chráněných druhů tu roste například křivatec český, tařice skalní nebo chrpa triumfettiho.

Sedlecké skály, Podbabské skály a Baba

Tyto přírodní památky chrání skalní svahy nad levým břehem Vltavy, které tvoří západní okraj Trojské kotliny. Severně od Sedlce se táhnou Sedlecké skály. Mezi Sedlcem a Podbabou pak Podbabské skály, od podbabského údolí směrem ku Praze Baba. Nepříliš úživné starohorní břidlice jsou osídleny skalní stepí, která je zřetelně rozrůzněna podle toho, na jakou stranu je to které stanoviště obráceno. Bohatší společenstvo trýzele škardolistého a kostřavy waliské zaujímá jižní exposice, zatímco na svazích obrácených k severu převažuje chudé společenstvo metličky křivolaké a skalníku celokrajného. Nejstrmější partie, v nichž se jiné rostliny obtížně zachycují, roste tařice skalní, jejíž žluté květy jsou jednou z prvních jarních ozdob temných skal. V posledních desetiletích, kdy se tu nepase a po drážďanské trati nejezdí parní lokomotivy, způsobující požáry, skalní stepi pozvolna zarůstají křovinami a háji.

Nad vlastními skalními svahy leží stará vltavská terasa se zbytky pastevních palouků. Od romantické zříceniny Baby se otvírá jeden z nejlepších výhledů na Trojskou kotlinu.

Pecka

Nevelký pahorek se zdvíhá mezi nádražím drážďanské trati v Bubenči a Císařským mlýnem. Porůstá jej háj, v němž značnou část stromů tvoří akáty. Pouze na temeni nad nádražím se udržel skromný náznak teplomilné doubravy s travnatým podrostem. Pahorek protínají křížem dva umělé zářezy. Horní, kterým dnes vede pěší a cyklistická cesta mezi Bubenčem a Královskou oborou, byl připraven pro variantu železniční trati, posléze nerealisovanou. Tento starý záměr připomínají i kamenné mostní pilíře na straně Císařského mlýna. Druhým, hlubším zářezem vede vlečka mezi nádražím a papírnou. Odkryv prvohorních, ordovických břidlic v tomto zářezu je hlavním důvodem ochrany Pecky.

K severovýchodní patě pahorku se původně přimykal Císařský mlýn. Když byl mlýn - se záměrem totální rekonstrukce - zbořen, část pahorku byla odtěžena. Tak zanikl i kratochvilný rybníček Rudolfa II., který byl vyhlouben v patě pahorku nad staveními mlýna.

Královská obora

Park je chráněn jako přírodní památka. Vzhledem ke zvláštnímu postavení však je podrobněji popisován v části věnované hlavním přírodním areálům.

Navrhovaná chráněná území :

Sklenářka

K ochraně je navrhována podkova svahu nad usedlostmi Sklenářkou a Hrachovkou v Troji a vlastní hřbet, na němž stojí Sklenářka. Hlavním důvodem, pro který je třeba tyto plochy chránit, je krajinný význam. Svahy nad usedlostmi jsou jedním z nejhezčích míst v kotlině, připomínají tvářnost původní, tradičně hospodářsky využívané Troje. Hřbet s usedlostí Sklenářkou pokrývá travnatá step. V ní žije, pravděpodobně jako na jediném místě v Čechách, vzácný druh hmyzu nesytky.

Území navrhl Český svaz ochránců přírody k prohlášení přírodní památkou. Prozatím je Magistrát hl. m. Prahy zaregistroval jako významný krajinný prvek.

Vltavské peřeje

Úsek Vltavy mezi Trojou a Císařským ostrovem si zachoval přirozený sklon díky tomu, že plavební cesta prochází podbabským kanálem. Břehy jsou tu z části porostlé přirozeně se vyvíjejícím topolovým hájem. Jedná se o poslední podobný úsek řeky na dolní Vltavě, který je mimo jiné vyhledávaným útočištěm vodního a tažného ptactva. Návrh na vyhlášení přírodní památky, jejíž ochranné pásmo by zahrnovalo také ornitologickou lokalitu na Císařském ostrově, podal rovněž Český svaz ochránců přírody.