Historické objekty a památky

Troja (od východu)

Zámeček Jabloňka (čp. 90, registrovaná památka)

Klasicistní zámeček, či spíše vila, patrně z konce 18. století, dominuje z vrcholu Černého kopce východní části Trojské kotliny. Hlavní kouzlo jednoduché, dvoupodlažní stavby spočívá v umístění: terasa poskytuje jedinečný výhled na kotlinu a na Holešovice. Romantická zahrada, která má díky velmi slunnému stanovišti poněkud subtropický ráz, sestupuje v postupně divočících terasách do strmého svahu chráněného území Jabloňka, porostlého v této části nízkou světlou doubravou. Ještě před 2. světovou válkou pokrýval celý svah, s výjimkou samotných skal, ovocný sad. Byl zavlažován z vodovodu, který odebíral vodu z tehdejšího postranního říčního ramene, dotýkajícího se paty skály.

Objekt ani vyhlídka nejsou volně přístupné - soukromé vlastnictví. Zámeček je obývaný, v dobrém stavu.

Vily Na Rybárně (z řady vil je čp. 144 reg. památkou)

Honosné vily v patě Černého kopce - Jabloňky, smutně hledíce do skládek Pražských komunikací, vzpomínají počátku 20. století, kdy vznikly na krásném místě, seřazeny nad břehem tehdejšího postranního říčního ramene. Toto rameno probíhalo po pravé straně hlavního říčního koryta mezi Pelc - Tyrolkou (nyní magistrála s mostem Barikádníků) a obcí Trojou. Oddělovalo od pevniny Holešovický ostrov. Nejstarší dnes žijící pamětníci se ještě chodili koupat do čistých vod ramene, lemovaného bohatým břehovým porostem. Ve 20. až 30. létech našeho století bylo postupně zasypáno, proměnilo se v Povltavskou ulici, Holešovický ostrov přestal být ostrovem a z jeho polí, zahrad a sadů se počaly vytvářet dnešní skládky a stavební dvory.

Úzký pás mezi zaplavovaným územím a strmým svahem umožnil založit jedinou řadu vil. Z nich nejstarší, tzv. slovenský domek, umístěný výše ve svahu na západním okraji řady, pochází ze staršího viničního stavení. Vily jsou obývané, v poměrně dobrém stavu.

Pomník padlým v roce 1945

Pomník na trojské straně mostu Barikádníků připomíná oběti bojů s Němci v květnu roku 1945.

Popelářka (čp. 91; registrovaná památka)

Stavení v západním úpatí Černého kopce, při tramvajové trati v Trojské ulici, vzniklo zřejmě v první čtvrtině 19. století. Později získalo novogotickou úpravu, kterou si uchovalo dodnes. V roce 1870 vznikl v těchto místech Pomologický ústav - jako nejstarší instituce tohoto druhu v Rakousku - Uhersku. Náležely k němu sady a vinice Popelářka o celkové rozloze přes 15 hektarů. Usedlost Popelářka byla první správní budovou ústavu. Hlavní náplní ústavu byla výchova ovocnářů, která probíhala v ročních internátních kursech. Známé byly trojské sbírky odrůd ovocných plodin. Od roku 1890 vedl ústav Karel Němec, syn národní spisovatelky. Pod jeho vedením byl ústav prosperující, uznávanou institucí, která vychovala dlouhou řadu odborně vzdělaných zahradníků a ovocnářů. Sám ředitel Němec se vypracoval ve svém oboru v autoritu uznávanou v celých Čechách.

Ústav byl zrušen koncem 30. let 20. století. Na místě jeho sadů vznikly čtvrtě rodinných domků a Elektrotechnický zkušební ústav, jehož panelová novostavba nyní narušuje panorama Jabloňky. Dnešní ovocnáři mohou jen litovat bez náhrady zmizelých sbírek hlavně starších českých odrůd ovocných dřevin. Jediným dochovaným objektem Pomologického ústavu je právě usedlost Popelářka. V nedávné minulosti byla vhodným způsobem opravena.

Kazanka (čp. 69; registrovaná památka)

Usedlost v Trojské ulici, v sousedství školy Svatopluka Čecha, pochází z poloviny 18. století. V minulých létech byl objekt rekonstruován.

Socha Mistra Jana Husa (registrovaná památka)

Socha Mistra Jana na hranici, pocházející nejspíše z první čtvrtiny tohoto století, je vpodstatě odložena ve dvoře školy Svatopluka Čecha. Původně stála v Trojské ulici poblíž dnešního vchodu do zoologické zahrady, později však byla nejspíše z dopravních důvodů odstraněna. Zřejmě pro nepříliš vyvedený vzhled se jí nedostalo lepšího umístění než ve školním dvoře.

Panský statek (čp. 7; registrovaná památka)

Statek v ulici Pod Havránkou, v sousedství osady Rybáře, patřil k základnímu hospodářskému zázemí trojského panství. Obytná budova po severní straně vstupní brány vznikla patrně současně se zámkem, tedy koncem 17. století. Budova protější, dnes známá jako stará trojská pošta, pochází zřejmě z konce 18. století. Uvnitř dvora se nalézají rozlehlé chlévy a další hospodářské budovy.

Za posledních dvacet let statek těžce zchátral. Přes některé zásahy, zejména opravy střech hlavní obytné budovy, se nevyužívaný objekt mění v ruinu. Restituční spory, po nichž by bylo lze očekávat nějaké řešení, se bohužel vlekou již několik let.

Osada Rybáře (památková zóna; některé jednotlivé objekty jsou reg. památkami)

Trojské podzámčí stateckých dělníků, drobných řemeslníků a lidí různě se živících na řece se vyvinulo za východní zdí zámeckého areálu. Hlavní linie chudobných domků se táhla podél břehu Vltavy a říčního ramene někdejšího Holešovického ostrova, které se právě v těchto místech vracelo do hlavního řečiště. Ačkoliv říční rameno později zaniklo a proměnilo se v cestu, zvanou noblesně Povltavská ulice, jsou dnes Rybáře jednou z posledních pražských historických osad, které se rozvinuly v zaplavovaném pobřežním pásmu. Podobné osady chudáků, kteří byli nuceni spokojovat se s poměrně častým vyplavením, v Podskalí, na Smíchově nebo v Holešovicích, dávno zanikly. Kolmo k řece prochází osadou ulice Pod Havránkou, na níž původně navazoval přívoz na Císařský ostrov. V sedmdesátých létech našeho století byl přívoz nahrazen nejdříve vojenským provisorním mostem. Ten v roce 1981 odplavila velká voda. Definitivním spojením ostrova a Troje se pak stala visutá lávka pro pěší. Při stavbě jejího trojského předmostí byly - nepochybně zbytečně - zbořeny všechny domky mezi uličkou Pod Havránkou a zámeckou zdí. Ulička, v níž ještě koncem šedesátých let vegetovaly obchůdky, holičství apod. a v jejímž středu tekl po dlažbě potok z Haltýřů, později zatrubněný, tím pozbyla jak svou atmosféru, tak život.

Destrukce rybářské osady měla postoupit koncem 80. let. Pro výstavbu diplomatické čtvrti (realisována pouze část megalomanského projektu, v Trojské ulici proti škole Sv. Čecha) byla již z větší části vykoupena východní část osady, až po budovu staré trojské školy. Po roce 1989 se podařilo památkářům, za podpory trojské veřejnosti a ochránců přírody, prohlásit osadu památkovou zónou, a tím jejímu zničení zabránit. Přesto došlo k nemalým škodám na budovách, které byly vybydleny a již několik let rychle chátrají. Nejhůře je na tom Nevolův statek na samém východním okraji osady, který se již rozpadá. Stará škola má být upravena ve zdravotní středisko.

Pro záchranu Rybářů je nezbytné, aby se ty domky, které v současnosti nejsou obydleny, dostaly do rukou lidí, schopných vhodným způsobem je opravit a oživit. Může tak vzniknout velmi malebná kulturní osada.

Kovárna (čp. 25 a okolní domy)

“Trojskému špalíčku” v křížení ulic Trojské a Pod Havránkou dominuje rohová budova bývalé panské kovárny. Vznikla po vybudování zámku, koncem 17. nebo počátkem 18. století. Přes necitlivé stavební úpravy minulých let si celá skupina domů udržela historický ráz. Patrová chalupa čp. 27, která byla zachycena již v katastrálním plánu z roku 1840, prodělala v posledních létech zásadní rekonstrukci: vzhledem ke špatnému stavu byla větší část stavby stržena a nahrazena replikou, zachovávající původní vnější vzezření. I když záchranu původní stavby bychom jistě cenili výše, je toto řešení o mnoho lepší než zřízení novodobého objektu, který by rušil ráz místa.

Křižovatka bývala kdysi živým středem Troje. Domky, zbořené při rozšiřování vozovek, byly přilepeny i pod vinicí svaté Kláry a při zámecké zdi.

Vila Havránka

Romantickou vilu, plující ve svazích pokrytých zahradami, sady a květnatými křovinami v sousedství stejnojmenného chráněného území, obýval počátkem století národní spisovatel Svatopluk Čech.

Zámek Troja (čp. 1, 2 a 3; registrované památky a památková zóna)

Zřejmě na místě původní osady Zadního Ovence nechal v létech 1678 až 1685 postavit zámecký areál Václav Vojtěch ze Šterberka. Přední velmož z rodu, kterému doba pobělohorská přinesla nebývalou prosperitu, sledoval královskou a císařskou tradici rekreačního využívání kotliny. Králům a císařům náležela levá strana; pan ze Šternberka získal pravou stranu a tam nechal postavit representační zámecký areál s bohatým hospodářským zázemím, který daleko předstihoval stavební podniky Rudolfa II. v Královské oboře.

Barokní zámeckou stavbu ve stylu římské vily navrhl a vedl Jan Baptista Mathey. V létech 1689 až 1697 byla podle jeho návrhu postavena také terasa a francouzská zahrada a v okolí zámku četné hospodářské budovy. K zámeckému areálu přímo náležela vinice s kaplí svaté Kláry. Zahrada pokračovala směrem západním v území dnešní zoologické zahrady; zde přecházela ve štěpnici a užitkovou zahradu. Spojitost zámeckého parku s dnešní ZOO dosud naznačuje klenutý podchod pod ulicí U trojského zámku.

Výzdobu zámku určují jednak antické motivy, jednak horlivá oslava domu Habsburského, obojí v dobovém duchu promíseno. Na sluneční straně se ze zámku vstupuje na parkovou terasu ústředním schodištěm, zdobeným antickým sousoším; dost možná měl i motiv svržení Gigantů do propasti v době, která oslavovala porážku reformace v Čechách, jakýsi politický význam. Podle dosti přijatelného výkladu dalo toto schodiště jméno zámku a posléze celé obci. Bylo zdobeno antickými výjevy - a ať už tyto výjevy znázorňovaly cokoliv, všeobecně nejznámějším antickým námětem byla trójská válka. Asi tak nějak vzniklo poněkud cizorodé místní jméno Troja, kratší a zvučnější než Zadní Ovenec. (Dnes se v souladu s pozemkovou dokumentací píše krátce.)

Zámek se nestal panským sídlem a jako objekt representační a rekreační byl vždy poněkud nad poměry svých majitelů. Ti se dosti rychle střídali a údržba areálu byla zřejmě vždy problémem. Mezi majiteli zámku se nakrátko objevila i císařovna Marie Terezie, aby jej odkázala Ústavu šlechtičen; ten ovšem neváhal odkaz záhy prodat. Jedním z dalších majitelů pak byl kníže Windischgrätz. Posledním soukromým majitelem byl statkář Alois Svoboda, který v roce 1922 daroval zámek československé republice, spolu s rozlehlými pozemky pro zřízení zoologické a botanické zahrady.V současné době je zámek spravován Galerií města Prahy. Po mnohaletých opravách je v historicky nebývale dobrém stavu a slouží konání výstav a veřejných kulturních akcí.

Vinice svatá Klára s kaplí a viničným domkem (kaple čp. 63 a domek čp. 34 jsou registrovanými památkami, celá vinice náleží k památkové zóně)

Vinice, jedna ze dvou posledních dochovaných, připomíná doby, kdy prakticky všechny vhodné svahy v teplé Trojské kotlině byly takto využívány. Trojské vinařství, které je nepochybně středověkého původu, po sobě zanechalo řadu památek v usedlostech i v místních názvech (ulice U lisu, bývalá vinice v Bohnickém údolí zvaná V lísku). Počalo ustupovat po epidemiích révokaze v počátku 19. století, přesto ještě počátkem 20. století tu bylo poměrně rozšířeno.

Kaple vznikla jako součást zámeckého areálu, s vlastním zámkem byla kdysi spojena schodištěm. Dnes slouží církevním účelům. Z jejího ochozu se otvírá velmi pěkný výhled na kotlinu.

Trojský mlýn (čp. 5; registrovaná památka)

Trojský mlýn je starého založení, zřejmě podstatně staršího než zámecký areál, v jehož jihozápadním sousedství se nalézá. Nepochybně prodělával různé stavební změny. Svému účelu sloužil ještě v první polovině 19. století. Kolem roku 1845 však byl přestavěn v mohutnou sýpku. V mapách z doby kolem roku 1848 je mlýnský odpadní kanál značen jako suchý; tedy se již nemlelo.

Jako názvoslovnou zajímavost nutno uvést, že ostrov, který od trojské pevniny tento kanál odděloval, se označoval jako ostrov Trojský. Časem přenesla lidová mluva toto jméno na sousední Císařský ostrov - jednak z neúcty k císařům, jednak ve snaze předejít častým záměnám se smíchovskou Císařskou loukou. Původní Trojský ostrov upadl v zapomenutí, zcela existovat však nepřestal. Pozůstatků odpadního kanálu se totiž chopila zoologická zahrada, otevřená roku 1931, a využila jich ke zřízení tůní pro vodní ptactvo. Vodu do těchto tůní však je nutné čerpat z řeky.

Monumentální stavba mlýna je dnes prázdná a působí zachmuřeným dojmem. Uvnitř se nalézají sály původních sýpek, z východní strany opuštěné deputátní byty. Kdo v bludišti nalezne správné schody, vystoupí až pod střechu, kde může obdivovat mohutný krov a vikýřem vyhlížet k neobvyklým rozhledům po kotlině. Jiné schody zase vedou do nejhlubšího podzemí stavby, do dómu, kde bývala vodní kola. Původní přítok vody, dnes zasypaný, je zaklenut klenbou z velkých kamenných kvádrů. Místa, kterými se kdysi valila temná voda a točila mlýnskými koly, působí i dnes hrozivě. Přestože jsou “zcivilisována” horou odpadků, které sem někdejší nájemníci naházeli otvorem ve stropě.

K původnímu mlýnu náleželo jednopodlažní stavení, které se zčásti skrývá vedle hlavní budovy. Dost možná jde o jednu z nejstarších památek v Troji. Bohužel se mění ve zříceninu, zajímavé stropní klenby se propadají, střecha je dávno již jen symbolická.

Hlavní budovy užíval podnik Zemědělské zásobování a nákup, potom si s ní nějaký čas nevěděla rady zoologická zahrada. Nyní byl mlýn restituován a snad se ze strany soukromého majitele dočká rekonstrukce. Není však jednoduché pro objekt takových mohutných a neobvyklých dimensí najít přiměřené využití, které by alespoň pokrývalo náklady na údržbu. Naštěstí je hlavní budova po stavební stránce v poměrně slušném stavu.

Bývalý panský pivovar v Troji ( čp. 4; registrovaná památka)

Pivovar byl pravděpodobně postaven současně se zámkem, přestavován kolem roku 1800 a novodobě upravován. Část budov, tvořících původně uzavřený dvůr, byla při tom zbořena. Areálu dominuje věžovitá budova, na níž se jediný dobrý pohled, přístupný veřejnosti, otvírá z ochozu nad medvědy v zoologické zahradě. V současnosti slouží objekt jako sklad obchodního domu Bílá labuť, dvůr narušují moderní skladové haly.

Salabka (čp. 57; registrovaná památka)

Původně vinařská usedlost, položená v okraji stejnojmenné vinice. Součástí hospodářského dvora je samostatná sýpka.

Pazderka (čp. 63; registrovaná památka)

Tradiční zemědělská usedlost, jejíž budovy vznikaly nejspíše postupně od 18. do první poloviny 19. století. Stále slouží jako obytné stavení. Původně kolem Pazderky ležela pole, pod ní začínala vinice Salabka. Dnes je obklopena bohnickým sídlištěm, s nímž podivuhodně kontrastuje, a od vinice ji dělí stavba, která naštěstí zůstala nedokončená - estakáda druhdy plánovaného silničního mostu z Bohnic do Troje. Tato komunikace by vedla v těsné blízkosti zoologické zahrady a znehodnotila by jedno z nejhezčích zákoutí v Trojské kotlině, ukázku “barokní” krajiny vinařských usedlostí. Estakáda, na kterou doplatila usedlost Pazderka, je pomníkem tzv. salámové metody, kterou používají plánovači a stavitelé silnic: postaví se první, nenápadný kus, často v rámci nějaké jiné stavební akce (zde silniční síť bohnického sídliště). Ten pak slouží jako hlavní zdůvodnění další výstavby, která by nejspíše sama o sobě neprošla.

Hrachovka (čp. 59; registrovaná památka)

V půdorysu původního statku z doby před rokem 1840 vyrostla později menší stavení, dosud obývaná. V tomto vývoji usedlosti může být viděn odraz změn Trojské kotliny. Od počátku 19. století ustupovalo vinařství, později začalo ustupovat zemědělství jako takové. Jednou z příčin mohl být přízrak blížícího se města, který začínal zvyšovat cenu pozemků a z jejich zemědělského obhospodařování činil jen dočasný způsob využívání plochy, která časem bude třeba výhodně prodána k zastavění. Zemědělství ztratilo perspektivu a dynamiku a začalo upadat. V této situaci se některá hospodářská stavení proměnila v kámen na stavbu skromnějších, obytných domků.

Sklenářka ( čp. 60; registrovaná památka)

Dobře viditelná usedlost si svým romantickým umístěním na hřbetu nad zoologickou zahradou získala lidové označení Katovna. Nic takového tu ovšem nebylo. V budově z první poloviny 17. století býval vinný lis. Původně totiž celý svahový amfiteátr za Sklenářkou, dnes z větší části osázený lesem, pokrývaly vinice. Je pravděpodobné, že v době svého vzniku měla být usedlost svou polohou i ustrojením způsobilá k obraně, možná k nějaké výstražné funkci v systému ochrany města Prahy.

Budova je dnes v majetku zoologické zahrady a po rekonstrukci slouží ubytování jejích zaměstnanců.

Trojský viniční sloup (registrovaná památka)

Ozdobný viniční sloup z lepších časů trojského vinařství, nejspíše z 18. století, stával původně v Trojské ulici, nad křižovatkou u zámku. Později byl přenesen do zoologické zahrady, kde jej mohou návštěvníci vidět u přístupové cesty mezi vchodem a pavilonem opic.

Domek u vchodu do ZOO

dnes restaurace Sv. Klára (čp. 35; registrovaná památka)

Jižní zeď domku, členěná oblouky, je zbytkem ohradní zdi bývalé zámecké štěpnice, která ležela na místě dnešní ZOO. Při budově se zachoval původní velký sklep.

Černohouska, nebo též Černouška (čp. 67; registrovaná památka)

Nenápadný domek v zoologické zahradě, poblíž pavilonu koně Przewalského, býval vinařskou usedlostí. Je vyznačen již v plánu z r. 1840: V poloze na hraně strmého svahu, která je podobná poloze kaple sv. Kláry a zámečku Jabloňky, dominoval kdysi vinici, spadající k zámecké štěpnici.

Gočárovy domy (registrovaná památka)

Dva dřevěné obytné domky postavené podle návrhu předního architekta první poloviny 20. století, Josefa Gočára, stojí dnes v zadní části zoologické zahrady a poskytují ubytování jejím zaměstnancům.

Pavilony a voliéry v ZOO

Některé z objektů v zoologické zahradě, otevřené roku 1931, představují v oboru chovu a vystavování exotických zvířat pamětihodnosti - například pavilon papoušků, opic nebo voliéra výrů.

Bosna

Ještě v padesátých létech usedlost, vycházkový hostinec s kulečníkem a domkářská kolonka u Vltavy, za severozápadním okrajem zoologické zahrady. Objekty byly postupně bourány a nahrazeny smetištěm ZOO, později staveništěm dešťového odlehčení z kanalisace. Dodnes se díky vytrvalosti soukromého majitele uchoval pouze obytný dům čp. 274. Návodní roh stavení je zpevněn podsaditým pilířem, zděným z kamene - památka z dob, kdy Vltavou chodívaly ledy

Usedlosti a vily v Podhoří (registrovaná památka - čp. 284)

Sídelně nejcennější území v historické Trojské kotlině představoval úzký pás v místě, kde zaplavovaná niva přecházela ve strmé svahy. V sevřeném Podhoří se do tohoto pásu vešla jediná řada stavení. Hlavně v průběhu minulého století tu vznikaly menší usedlosti a zahradní domy, na přelomu 19. a 20. století k nim přibylo několik honosných zahradních vil. Z nich nejzdobnější je tzv. podhořský zámeček, novorenesanční vila čp. 284. Za léta v předpřevratové správě Pražské botanické zahrady objekt zpustl a dnes je zříceninou.

Kaple sv. Václava v Podhoří (registrovaná památka)

Klasicistní kaple, ležící mezi zahradami mimo hlavní cestu, přístupná postranní pěšinou, pochází z roku 1865. Po létech chátrání byla nedávno obnovena přičiněním místního Sdružení pro záchranu kaple sv. Václava.

Vinné sklepy (octárna) v Podhoří (čp. 280)

Mohutný hospodářský objekt v patě lesnatého svahu v Podhoří, který pochází z počátku 20. století, skrývá rozlehlé, dosud nedoceněné sklepy. V objektu, spravovaném Pražskou botanickou zahradou, již dnes nalézají pracovní prostor umělci.