Významné přírodní celky

Trojské stráně - Pražská botanická zahrada

Svahy mezi Trojou a Bohnicemi jsou obráceny k jihu. Jejich přirozenými, původními porosty tedy nejspíše byly teplomilné lesy s převahou dubů, v nejstrmějších místech skalní stepi. V trojské části jsou svahy rozčleněny třemi údolími. Nejvýchodnější je údolí dnešní Trojské ulice, oddělující Černou skálu s Jabloňkou od vlastní Troje. Potok, který tímto údolím kdysi tekl, pohltila kanalisace. Prostřední údolí tvoří osu dnešního chráněného území Havránka. Pramení v něm potůček, podle jímacího objektu někdejšího zámeckého vodovodu zvaný Haltýř. Potok je dnes v dolní části údolí, v ulici Pod Havránkou, zatrubněn. Ve svazích třetího údolí, ústícího k dnešnímu vchodu do zoologické zahrady, leží vinice a malé chráněné území Salabka. Na mapách z minulého století je v tomto údolí značena modrá stužka potoka. Dnes je také suché, potok zmizel v kanalisaci, spadající tudy z bohnického sídliště do hlavního pravobřežního sběrače.

Poněkud odlišné jsou navazující svahy nad Podhořím. Jednak jsou obráceny k západu, v severní části podhořských skal k jihozápadu, jednak jsou podstatně strmější. Ve skalních partiích se tu uchovala původní porostní formace - skalní step. Podkova svahů je členěna dvěma údolími, mezi nimiž ční vysoká ostrožna podhořského hradiště. Vyvinutější je severněji ležící údolí, tzv. Černá rokle (původně snad Černého rokle, podle majitele pozemků). I dnes jí protéká potůček, v jehož korytě můžeme při troše shovívavosti shledávat - v Trojské kotlině jediné - vodopády.

Svahy nad Trojou počátkem 19. století pokrývaly převážně vinice. Ty byly postupně nahrazovány sady a pastvinami nebo přímo zůstávaly ležet ladem. S ústupem tradičního hospodaření se během 20. století většina ploch výrazně mění. Některé plochy se proměnily v zahrady a vyrostly na nich vily. Ve stinnějších a vlhčích svazích a údolích vyrostly háje. Nalezneme v nich pestrou skladbu dřevin, hlavně jasany, javory a duby, mezi nimi z původních sadů dožívající nebo již planě se šířící ovocné stromy. Místy člověk “pomohl” přírodě nevhodnými výsadbami trnovníku akátu. Tento strom, původem z Ameriky, vytváří svým agresívním šířením téměř monokulturní porosty s druhově velmi chudým bylinným patrem. Ve výše položených částech svahů se nejspíše s jistou pomocí pastvy vytvořily květnaté křoviny s růží šípkovou, svídou krvavou a hlohy a travnaté svahové stepi. Zvláštností trojských svahů jsou vřesoviště. Vyvinula se v suchých místech, na zvláště mělkých, kyselých půdách, které postupně kolonisují pro pozdější růst hájů a lesa. Největší trojské vřesoviště pokrývá hřbet po levé straně údolí Haltýře. Z jeho jména Pustá vinice lze usuzovat, co svah pokrývalo v minulosti. Přímo nad pramenní loučkou potoka Haltýře, v níž stojí objekt haltýř (od německého halten -držeti; držeti vodu), pohlcuje les vřesoviště nejmenší. Tento les je docela dobrou ukázkou vzácné původní doubravy. Třetí vřesoviště pokrývá část svahu naproti vinici Salabce a bylo kvůli němu zřízeno stejnojmenné chráněné území.

Svahy jsou shora, na okraji bohnické planiny, lemovány mladými lesy, které byly vysázeny v 50. létech našeho století. Tyto lesy vznikly v nedávné době na místě polí. Botanik to dnes i po mnoha dalších letech pozná podle velmi chudé skladby podrostních bylin, v níž chybějí i nejběžnější druhy tzv. hájové květeny. Zakladatelé se snažili tyto lesy alespoň zčásti připodobnit přirozeným původním lesům teplé bohnické planiny. Vysazovali dub letní a lípy. Někde se jim však přimíchal například americký dub červený a velké kusy lesa tvoří souvislé porosty borovice lesní, v tomto místě dosti vzdálené původní skladbě dřevin. Ale přesto, že jde o les zjevně umělý, má svou hodnotu - přinejmenším jako rekreační prostředí a ochrana cennějších území před nápory obyvatel sídliště.

Svahy nad Podhořím, mimo vlastní skály, jsou dnes pokryty převážně hájovými a lesními porosty. Nejpřirozenější a nejstarší jsou v obou zdejších údolích. Nejběžnějšími dřevinami tu jsou jasany. Výše ve svazích však nechybějí ani nevhodné druhy z výsadeb, prováděných hlavně v meziválečné době - akáty a borovice černé. Současná pěstební péče, kterou provádí Pražská botanická zahrada, se snaží tyto dřeviny postupně nahrazovat původními druhy.