Český svaz ochránců přírody, 01/30. základní organizace „Troja“

Na výšinách 1000, 170 00  Praha 7

Prohlášení k záměrům protipovodňových opatření v Praze

Mají protipovodňová opatření v Praze zúžit záplavové území?

 Po loňské povodni by se v Praze měly nejen stavět ochranné hráze, zdi a základy pro mobilní zábrany k ochranně hodnotné zástavby. Současně by se mělo co nejvíce uvolnit, pročistit a zprůtočnit záplavové území v nivě, aby případná další povodeň měla k dispozici co největší průtočný profil a co nejméně se vzdouvala do výšky. Mimo jiné by měly být napraveny chyby staré regulace Vltavy, prováděné před sto lety, při níž byla například nevhodně rušena a zasypávána postranní říční ramena.

 V této situaci budí rozpaky snahy pražské radnice stavět ochranná opatření tak, že se záplavové území v některých částech města ještě více zúží. Zásadní vodohospodářská a krajinářská opatření v nivě, zejména obnovování starých ramen a vymísťování různých nevhodných staveb a navážek ze záplavového území, zůstávají stranou pozornosti, a jako zástupné řešení se zatím volí nadměrné kácení stromů u řeky.

 Rada zastupitelstva hlavního města Prahy přijala k protipovodňovým opatřením poněkud problematické usnesení. V lednu 2003 pod číslem 0038 schválila postup přípravy a výstavby těchto opatření. Přílohou tohoto usnesení jsou mapky Prahy se zákresem dosahu povodně 2002 a s vyznačeným průběhem protipovodňových opatření. Navrhovaná opatření ovšem nevymezují maximálně možný rozsah záplavového území, jaký by umožňovala stávající zástavba, kterou stojí za to chránit. (Za takovou zástavbu nepokládáme skladová provizoria, autobazary a podobné objekty.) V některých místech jsou ochranná opatření zakreslena uprostřed záplavového území. Jejich vybudováním by byla některá dosud zaplavitelná území oddělena od řeky. Sice by se pak v nich mohlo například – administrativně vzato – stavět, ale současně by došlo k zúžení záplavového území, a tak ke zhoršení průběhu případných dalších povodní. Bylo by opravdu nepříjemné domnívat se, že by tímto způsobem mělo být využito zjitřené atmosféry po povodni k získání dalších pozemků v nivě Vltavy pro zástavbu.

 Zvláště patrný je tento problém v okolí Libeňského mostu. Kdysi tu Vltava tekla několika rameny. Při regulaci řeky, která probíhala v první polovině 20. století, byla na libeňské straně dvě ramena přerušena. Nad dnešním Libeňským mostem byla zasypána, pod ním z nich zbyla slepá ramena. Území nad mostem bylo sice částečně odebráno řece, ale za celé 20. století nebylo kloudně využito. Dosud v něm leží převážně navážky a různá provizoria. Pokud by pod dojmem loňské povodně měla být prováděna skutečně důsledná opatření k ochraně Prahy, mělo by být celé toto území řece navráceno. Pakliže již se uvažuje o investicích v řádech desítek a stovek milionů korun, bylo by zcela přiměřené také obnovit obě stará říční ramena. Kdyby se opakovala podobná povodeň jako vloni, pro Karlín, Holešovice i výše ležící  části města by to nepochybně znamenalo jisté zlepšení. Avšak radou zastupitelstva navrhovaný průběh ochranných opatření dělí záplavové území nad Libeňským mostem podélně zhruba napůl a prostor východního slepého ramene, kde býval provoz Českých loděnic, tak nelogicky vedeným „zubem“ poněkud vyřazuje z funkce aktivního záplavového území.

 Rada pražského zastupitelstva vydala v únoru další, navazující usnesení, pod číslem 0137. Tímto usnesením se vyvolává změna územního plánu v podstatě pro území mezi navrhovanými protipovodňovými opatřeními a dosavadním reálným okrajem nivy. Tedy jedná se o plochy dosud zaplavitelné, které však mají být výstavbou ochranných hrází, stěn apod. záplavovému území odebrány. Nad Libeňským mostem se do této kategorie dostává například nemalý kus území, které je dosavadním územním plánem řešeno jako zeleň. Zůstane vyhrazeno pro zeleň i v případě, že se ocitne za ochrannou hrází?

 Podobně problematická situace nastává v Troji, kde má být před zaplavováním chráněna východní část bývalého Holešovického ostrova (území mezi mostem Barikádníků, tramvajovým mostem a Povltavskou ulicí). Jedná se sice o citlivé území, kde se v současnosti staví metro a možná již brzy se bude stavět vyústění tunelu městského silničního okruhu, ale obě tyto dopravní stavby by bylo možné vyřešit tak, aby ohrázované území netvořilo tak výrazný výběžek do nivy, zmenšující hodnotu aktivního povodňového rozlivu v sousedních územích.

 Po povodni jsme se domnívali, že představa komplexní rehabilitace vltavské nivy, vyklizení všech nepořádků a zlepšení povodňové průtočnosti je jasná a nezpochybnitelná. Když se začalo jednat v tom smyslu, že ochrana Libně, Holešovic, Karlína a samozřejmě historického středu města opodstatňuje i velmi náročné investice, představovali jsme si, že již konečně se niva Vltavy zbaví všech nepořádků a promění se v přírodě blízké parky s velkým podílem travnatých ploch, které budou za normálních podmínek sloužit přírodě a rekreaci a za povodní budou dobře provádět vodu. Že tyto parky obohatí obnovená postranní říční ramena. Že ochranné hráze budou vedeny po obvodě nivy tak, aby její plocha byla co největší, a že budou vršeny v první řadě z materiálů starých navážek, které dnes nivu znehodnocují. Nyní s rozpaky přihlížíme tendencím proměnit obrovské finanční prostředky v kilometry hrází, vedených středem nivního území. Mají snad být nemalé části nivy odebrány řece ve prospěch dalších stavebních aktivit? Jak vysoko budou muset být ochranné hráze nasypány, aby zúžené záplavové území pojalo případnou povodeň, podobnou té loňské? Zužování záplavového území nepochybně průběh povodní zhoršuje, a již jen z důvodu předběžné opatrnosti bychom měli usilovat o vývoj právě opačný.

 Domníváme se, že orgány města Prahy by měly ke koncepci protipovodňových opatření přistupovat s vědomím jednak zodpovědnosti za ochranu města v budoucnu, jednak mimořádné příležitosti prosadit tolik potřebnou celkovou vodohospodářskou i krajinářskou rehabilitaci pražské Vltavy. Po vzoru mnoha moderních měst by dnes měla být v Praze zvolena protipovodňová koncepce široké, přírodní nivy s rozsáhlými travnatými plochami, využitelnými pro sport a rekreaci. Naopak koncepce úzkého, vysoko ohrázovaného řečiště, kde se pro udržení hydraulické průtočnosti odstraňuje téměř každý náznak zeleně, je v dnešní době zastaralá a překonaná.

 Za Český svaz ochránců přírody „Troja“

Tomáš Kobylák, předseda výboru
Ing. Tomáš Just, člen výboru

V Praze, 21.3.2003