Teze ke krajinářské a přírodní rehabilitaci říčního koridoru Vltavy v Praze  po povodni 2002

Povodeň v r. 2002 způsobila rozsáhlé devastace objektů, poškození břehové zeleně, poškození a změny koryta a nivy. Probíhající popovodňová opatření v některých pasážích nivy – zejména v Trojské kotlině - výrazně přesáhla rámec odstraňování povodňových škod a přešla do fáze následných opatření ke zvětšení povodňové průtočnosti koryta a omezování zpětného vzdutí. Tam došlo i k rozsáhlému kácení zeleně, která povodeň přestála beze škody. Zásahy, téměř plně odstraňující dřeviny na březích (od hrany koryta k hladině vody), se však jeví jako nadměrné, narušující další funkce říčního koridoru.

Říční koridor není jen odvaděčem běžných a povodňových průtoků a nositelem plavební cesty. Současně představuje – zvláště ve městě - mimořádně cenné přírodní a rekreační území. (Významný krajinný prvek, nadregionání biokoridor, součást některých přírodních parků, významné přírodovědecké lokality, rekreační a sportovní zařízení,…) Je třeba hledat koncepci formování a využití říčního koridoru, která jednotlivé funkce optimálně spojí. K tomu je nezbytná součinnost zejména hl. města Prahy, městských částí, Povodí Vltavy, s.p., majitelů a správců pozemků.

Situace po povodni v r. 2002 je specifická tím, že jednak proběhnuvšími devastacemi, jednak v souvislosti s nápravou škod a se zájmy budoucí ochrany města se otevřel prostor pro nová řešení. Dochází k fyzickému uvolnění záplavového území, k jeho novému vymezení a ochraně, a to se zřetelem k dosahu povodně 2002. Průběhem povodně došlo ke změnám koryta a nivy, které v některých situacích mohou být vnímány jako přirozená revitalizace. Pokročilo zapojování regulačních staveb do krajiny – zazemňování břehových opevnění apod.

Prioritou je protipovodňová ochrana města 

Její důležitou součástí je obnovení, resp. posílení povodňové průtočnosti nivy. V této oblasti podstatných efektů lze dosáhnout významnými opatřeními. Významná opatření by neměla být suplována opatřeními, jejichž technické účinky nejsou zásadní, a přitom jsou z různých dalších pohledů problematická – jako je nadměrné odstraňování dřevin.

Lze uvést například následující náměty k významným opatřením. Posouzení jejich efektivnosti je věcí příslušné odborné analýzy:

·        Nahrazení Helmovského jezu pohyblivou konstrukcí, za povodně sklopitelnou.

·        Rehabilitace, obnovení povodňové průtočnosti území býv. Rohanského ostrova.

·        Obnovení starých říčních ramen v Libni, rehabilitace a obnovení povodňové průtočnosti území býv. ostrovů.

·        Rehabilitace a obnovení povodňové průtočnosti býv. Holešovického ostrova v Troji, a to zejm.:

·    odstranění nedokončené ochranné hráze na pravém břehu u tramvajového mostu (neúčelně podporuje zpětné vzdutí);

·    vytvoření povodňového průlehu s trvalou vodní plochou na místě býv. říčního ramene;

·    plošná rehabilitace území.

·        Vytvoření nové tvářnosti povodní devastovaného Císařského ostrova, včetně:

·    odstranění neúčelné ochranné hráze podél pravého břehu plavebního kanálu (narušuje distribuci povodňových průtoků), s výjimkou dílčího úseku s kvalitním porostem dubu letního;

·    odstranění nevhodných staveb;

·    vytvoření povodňového průlehu s trvalým vodním prvkem napříč územím býv. zahrádek (podpora přesunu povodňových průtoků z oblasti Bubenče směrem k hlavnímu řečišti).

·              Rekonstrukce odtokového systému Malé říčky (dnes je povodňová průtočnost od Bubenče k hlavnímu řečišti omezená) – částečné povodňové zprůtočnění, odstranění bariér směrem k plavebnímu kanálu, podle možností rekonstrukce částí býv. říčního ramene v oblasti Císařského mlýna.

Vhodným řešením pro území rekonstruovaných ostrovů (Rohanský, Libeňské, Holešovický, Císařský) je přírodě blízká parková úprava s velkým podílem travnatých ploch. Možné jsou také travnaté sportovní a rekreační plochy bez dalších stavebních objektů (přírodní hříště, solární palouky, výběhy koní atp.).

Takto pojatá protipovodňová opatření jsou v souladu s rozvojem přírodních a krajinných funkcí říčního koridoru.

Rovněž je nezbytné posuzovat vztahy mezi zajišťováním povodňové průtočnosti a udržováním plavební cesty. Seriozně analyzovat i netradiční otázku, zda efekty plavby, jejíž rentabilita je dlouhodobě problematická, vyvažují negativa, kterými jsou jednak náklady na udržování plavební cesty, jednak omezování povodňové průtočnosti řeky plavebními objekty.

Potřebnost koncepce rozvoje a spravování řeky a záplavového území

Je nutné zpracovat ucelenou koncepci. Jejím základem by měla být konkrétní koncepce správy koryta řeky a příbřeží, sloužící podniku Povodí Vltavy. Vedle vodohospodářských hledisek je třeba zohlednit mj. také zájmy ochrany přírody a krajiny. Mezi podkladovými materiály koncepce nesmějí chybět příslušná oborová posouzení – např. dendrologické, botanické, entomologické, ornitologické.

Proti dosavadnímu provádění správy vodního toku, výrazně orientovanému na provádění průtoků a na plavbu, je nutno akcentovat správu a údržbu břehů a navazujících ploch v nivě, a to včetně péče o zeleň. Správce vodního toku by se měl přizpůsobit tomu, že je mj. správcem významných přírodních území. Na území Prahy je tato funkce přinejmenším stejně významná jako například provozování vodní cesty.

Vývoj a transformace regulační úpravy Vltavy 

Vltava po celé Praze prodělala koncem 19. a počátkem 20. století tvrdou regulaci. Regulační úprava koryta byla ve své době významným vodohospodářským dílem, dosud z velké části slouží (zejm. „kamenná nábřeží“ ve vnitřní Praze). Za století existence však v některých částech jednak přirozeně chátrá, resp. zpřírodňuje se, jednak pozbývá svého dobového významu (např. koncentrační stavby sloužící voroplavbě nebo úprava v trojském úseku, kde je plavba vedena kanálem). Úpravu nelze pokládat za neměnný objekt a nelze jí kategoricky a v plném rozsahu podřizovat nakládání s korytem. Vhodné jsou diferencované přístupy:

Břehové a příbřežní porosty – koncepce nakládání

V rámci tzv. odstraňování povodňových škod (oproti postupu, který již byl uplatněn např. v Podhoří a na části břehu na Císařském ostrov) dál provádět jen to, co je skutečnou náplní tohoto pojmu – zejm. odstraňování porostů poškozených povodní, povodňových naplavenin dřeva, odpadů apod.

Další zásahy do břehových porostů, směřující k posílení povodňové průtočnosti říčního koridoru, provádět až na základě:

Příslušná odborná vyhodnocení nutno provádět ve vegetační sezoně.

Stanovení cílového stavu porostů (předběžný návrh)

A. Břehové porosty (od horní hrany koryta k vodní hladině)

Koncepce smýcení 90 a více % dřevin proti současnému stavu je nepřijatelná vzhledem k přírodním a krajinným funkcím řeky. Rovněž je těžko únosná z hlediska údržby – po smýcení porostů následuje na osvětlených plochách mohutná obnova výmladky a nálety, jakož i růst buřeně, popř. invazních druhů rostlin – dlouhodobé sečení, chemická likvidace ??

V pracovní dokumentaci správce toku je topol černý uváděn jako nevhodná dřevina, která má být z říčních břehů vytlačována. Takové hodnocení je pochybené. Původní topol černý je ve skutečnosti základní dřevinou břehových partií pražské Vltavy, v daném prostoru vitální, přirozeně se obnovující. Zdravotně a tvarově kvalitní jedinci jsou hodnotnou součástí porostů. Kvalitní vzrostlé topoly černé také z velké části odolaly beze škod účinkům povodně 2002.

Zásahy do břehových porostů je nezbytné diferencovat podle toho, jak jsou jednotlivé úseky vystaveny účinkům povodní. V tomto ohledu jsou účinky povodně 2002 dobře známy a dokumentovány. Z rozdělení účinků této povodně v prostoru nivy lze vycházet při členění břehů na pasáže méně a více vystavené povodňovému proudu. Porosty, které stály stranou hlavních proudů a účinky povodně 2002 přečkaly, také zřejmě menší měrou přispívaly ke zpětnému vzdutí. 

Při stanovování cílového stavu je nutné přihlížet k aktuálnímu stavu a funkci břehového opevnění a k tomu, jaké jsou možnosti pro rozvoj porostů nad hranou břehu. V technicky exponovaných pasážích, pro jejichž stabilitu je nezbytná kvalitní dlažba (úseky v městské zástavbě, s velkými sklony atp. – např. Štvanice) je v březích akceptovatelné i plné odstraňování porostů. Naproti tomu v pasážích, kde funkce opevnění dlažbou není významná, opevnění dlažbou je překryto nánosy nebo je beztak postupně nahrazováno kamennými záhozy, není samotná péče o břehové opevnění dostatečným důvodem pro úplnou eliminaci břehových porostů. (Jako argument proti břehovým porostům bývá uváděna situace, kdy se strom vyvrací, tím poškozuje břehové opevnění a zejm. za povodně vystavuje narušené místo dalšímu závažnému poškození. Alespoň v kritické dolní části pražské Vltavy však ani průběh extrémní povodně roku 2002 neprokázal, že by tato situace byla typická a že by tímto způsobem vznikala zásadní a obtížně opravitelná poškození břehů.)

Všeobecně je důležitá podpora dosud velmi slabého keřového patra – střemcha, svída krvavá aj. – husté skupinové výsadby, neboť přirozeného materiálu není dostatek (pokrytí plochy svahů, stabilizace, zábrana v růstu buřeni, prostředí pro ptactvo a další oživení,…).

Pro posuzování, zda ten který strom odstranit, není rozhodující jeho věk, ale stav. Odstraňovat paušálně například topoly černé, dosáhnuvší 30 až 40 let, bez ohledu na jejich zdravotní stav a tvarování, je chybné, neboť právě v tomto věku se kvalitní exempláře vyvíjejí ve stromy s největší krajinotvornou hodnotou. V této etapě vývoje se provádí spíše jednotlivý výběr na podporu kvalitních, dobře rostlých jedinců, kteří budou vytvářet krajinotvornou kostru břehového porostu. (Zvláště kvalitní jedinci topolu černého se mohou dožít až 250 let.)

B. Příbřežní porosty (nad horní hranou koryta)

Vzhledem k úbytku zeleně v březích (likvidace po povodni 2002 a následné pojetí správy toku) je třeba podporovat ozelenění nad horní hranou svahu – pečlivé vytipovávání ploch, využitelných pro tento účel.

Zvláště vhodné jsou členité kombinace travnatých ploch, skupinových porostů kvalitních dřevin měkkého a tvrdého luhu (topol černý, topol bílý a šedý, olše lepkavá, střemcha, vrby, javor mléč i klen, jasan ztepilý, dub letní a zimní, lípy, jilmy) a bohatých skupin keřů (svída krvavá, brslen evropský, kalina obecná, v sušších místech také trnka, šípek, ostružiník, hloh,…).

Prioritou je využití a zkvalitnění stávajících porostů a výchova přirozených náletů a výmladků, které zpravidla vhodně využívají daného místa, jsou přirozeně vitální a rostou zadarmo. Zavrhování přirozených náletů z důvodu, že nebyly uměle vysazeny, je nesmyslné. (Výjimkou je nežádoucí složka porostů - nepůvodní dřeviny s agresivním chováním – trnovník akát, javor jasanolistý, pajasan žláznatý.

Výsadby uplatňovat tam, kde přirozený růst  a obnova dřevin z hlediska množství či kvality nepostačují – osazování devastovaných povrchů, liniové výsadby podél cest, doplňkové výsadby zkvalitňující druhovou skladbu atd.

Koncepce péče o porosty

V průběhu celého proběhnuvšího století byl převážně uplatňován nevyhovující model nakládání s porosty na pražské Vltavě – vždy po několik desetiletí byla prováděna jen vpodstatě nejnutnější havarijní údržba, potom, v souvislosti s regulačními zásahy nebo následně po povodních, proběhlo rozsáhlé, zpravidla souvislé kácení. Výsledkem byly věkově a tvarově málo členěné porosty, místně přehuštěné, s velkým podílem nekvalitních jedinců, hrozících pádem, se silným výskytem chorob a s nežádoucími příměsemi nepůvodních druhů dřevin. Následující plošné mýcení pak znamenalo z ekologického hlediska velmi drastický zásah. V některých místech dnes představují takto pojaté zásahy kolizi s právní ochranou přírody a víc než v minulosti vyvolávají negativní ohlasy u veřejnosti.

Alternativou tohoto málo vhodného systému by byla trvalá péče o porosty, vycházející z rozumně stanovených cílů. Taková péče by zahrnovala zejména:

Podpora, ochrana, popř. zakládání přírodních refugií

Jedná se o lokality v nivě, v nichž se soustřeďují nebo mohou soustřeďovat přírodní hodnoty a mohou být chráněny, udržovány a případně posilovány, aniž by docházelo k zásadním kolizím s technickými funkcemi říčního koridoru = malá přírodní území respektovaná a dle potřeby udržovatelná správcem toku, popř. dalšími pozemkovými správci. V Praze připadají v úvahu zejména tyto lokality:

·        Levobřežní tůně při ústí Krňáku – „rybí“ tůň za narušenou koncentrační hrází, od řeky oddělená tůň v odtoku z Krňáku + navazující záplavové území. Podpora zejm. nižších forem vegetace – keřové formy vrb. Rozšíření tohoto porostu do navazujících ploch.

·        Pravobřežní tůně nad Modřany – před popovodňovými zásahy lokalita užovky podplamaté – rekonstruovat tůně, respektovat břehový porost.

·        Pravobřežní tůně pod zdymadlem Modřany (silně zasažené povodní) – rekonstruovat jako biotopní tůně, v rámci možností v rozsahu větším než před povodní, podpora nižší vegetace – keřových vrb.

·        Ptačí ostrov v Libni (nově vytvořit – při obnově ostrovů ucelenou část některého z nich vést jako přírodní lokalitu).

·        Fragmenty zaplavovaného luhu – levý břeh řeky na Císařském ostrově mezi jezem a lávkou, pravý břeh řeky od mlýna podél hráze ZOO – tolerovat přirozené tvarování terénu a vegetaci zejm. keřových vrb.

·        Ornitologická lokalita – levý břeh Vltavy v dolní části Císařského ostrova – stanoviště kormoránů. (Porost přestál povodeň 2002 beze škod – je mimo dynamické účinky proudu.) Porost topolu udržovat probírkovým způsobem (suché, poškozené a naklánějící se kusy), zachovat kompaktnost porostní skupiny.

·        Bývalé levobřežní výhonové tůně u Sedlce – respektovat a podporovat přirozeně členitější tvarování břehu s porostem keřových vrb.

Zpracovali:

Ing. Tomáš Just
Mgr. Martina Molíková
Ing. Vladimír Bylinský

15.1.2003