Stabilní katastr 1840

Jedním z nejstarších pramenů je tzv. stabilní katastr, pořízený pro Holešovice v roce 1840. Jeho součástí bylo zhotovení pozemkových map, z nichž vycházejí všechny další katastrální mapy. Mapa stabilního katastru ukazuje, že celá Trojská kotlina měla vysloveně venkovský ráz. Trojské stráně pokrývaly vinohrady a pole se zemědělskými usedlostmi a na holešovickém břehu se rovněž nacházela pole.

Holešovický ostrov byl nedílnou částí této krajiny. Jeho pozemky sloužily jako pole, louky, zahrady a sady, hlavní komunikaci tvořila cesta napříč ostrovem od holešovického přívozu k trojskému přívozu či brodu. Podle mapy zde nestály žádné stavby, ani dřevěné ani zděné. Nejbližšími staveními byly usedlosti Kazanka a Popelářka a osada Rybáře v Troji. Rybáře tvořil pás rozmanitých chudých domků podél Holešovického ramene
u jeho ústí do Vltavy, v sousedství trojského zámku a panského statku. Většina domků osady je zmiňována již v Josefínském katastru (1785).

Pomologický ústav

Od roku 1870 působil při úpatí Černého kopce, dnes známého spíše pod označením Jabloňka, Pomologický ústav. Správní budovou ústavu byla usedlost Popelářka. Kolem ní se nacházely sady a vinice o celkové rozloze přes 15 hektarů, část pozemků se rozkládala přímo podél Holešovického říčního ramene. Instituce sloužila k odbornému vzdělávání zahradníků a ovocnářů, velmi známé byly sbírky odrůd ovocných dřevin. Ústav byl zrušen koncem 30. let 20. století.

Polohopisný plán 1880

Kolem r. 1880 sestavil městský geometr Alfred Hurtig polohopisný plán Bubenče
a Holešovic – Buben. Holešovický ostrov nadále zůstával zemědělským územím. Ovšem Holešovice, na protějším břehu Vltavy, se již nezadržitelně měnily v průmyslovou čtvrť. Objevily se zde první továrny, plynárna, železnice, dělnické domy.

Mapa stabilního katastru z roku 1840. Holešovický ostrov jako území ovládané a přetvářené řekou.

Kaumannův kanalizační projekt 1885

Ve druhé polovině 19. století se stalo nutností vybudovat v Praze moderní kanalizační systém s čištěním odpadních vod. V roce 1884 bylo vyhlášeno výběrové řízení na kana-lizování Prahy. Jeden z přihlášených projektů se nazýval “KAUMANN” a jeho autorem byl ing Kaumann z Vratislavě. Pro nás je zajímavý tím, že stokovou soustavu sváděl na Holešovický ostrov. Ten celý měla zaujímat čistírna na principu půdní filtrace. K realizaci tohoto projektu nedošlo, hlavním nedostatkem byl způsob čištění a jeho náročnost na plochu. Ostrov by stěží stačil pro tehdejší kanalizační okrsek, nemluvě o pozdější “Velké Praze”. Půdní filtrace byla v té době již překonaným způsobem čištění odpadních vod, jistě by se brzy objevily vážné problémy se zápachem, hmyzem a zasolením půdy. Na Kaumannův návrh se dnes hledí jako na historickou zajímavost, epizodu z hledání nejlepšího způsobu, jak čistit pražské odpadní vody. Nakonec se prosadilo umístění sedimentační čistírny odpadních vod v Bubenči, podle návrhu W. H. Lindleye.

Hurtigův plán z r. 1890 - Vltava mezi Trojou a Holešovicemi před regulací.

Regulace Vltavy 1899 - 1901

Na konci 19. století bylo rozhodnuto o splavnění Vltavy a Labe z Prahy do Ústí nad Labem. Na Vltavě se měla postavit čtyři zdymadla, z nichž první pod Prahou bylo Trojské. Práce na něm probíhaly v letech 1899 až 1901.

Před regulační úpravou byly v Trojské kotlině tři velké ostrovy, Císařský, Trojský a Holešovický. Pojmenování Trojský ostrov neslo území v dolní části dnešní zoologické zahrady, oddělené od trojské “pevniny” ramenem Trojského mlýna. Vlivem povodní se tvářnost říční nivy měnila, např. Císařský ostrov v 18. století rozdělovalo napříč ještě jedno říční rameno, v řečišti se na různých místech objevovaly a zase ztrácely malé naplavené ostrůvky.

Trojské zdymadlo a úpravy s ním spojené významně ovlivnily řečiště a ramena Vltavy. Největší změnou byl plavební kanál, zřízený pro obeplutí peřejí na hlavním toku, které jsou pro plavbu příliš mělké. Kanál je dlouhý 2,8 km a ve své horní části odříznul sady patřící ke Stromovce. Dále přerušil původní říční rameno, tekoucí k Císařskému mlýnu. To bylo z velké části zasypáno, jeho torzem zachovaným do dneška je tzv. Malá říčka. Kanál je zakončen plavebními komorami v Podbabě.

Z hlediska Holešovického ostrova jsou však nejdůležitější změny na pravém břehu Vltavy. V okolí jezu byla provedena odkopávka v délce cca 1300 m v dolní části Holešovického ostrova. Břehová čára se tak mírně posunula směrem do ostrova a zároveň byl břeh zvýšen alespoň 1 m nad vzdutou hladinu. Druhou významnou úpravou bylo uzavření Holešovického ramene a jeho částečné zasypání. Zůstalo slepé rameno, které bylo později také postupně zasypáváno. Poslední tůně zmizely po druhé světové válce.

Takto ztrácela Vltava v Troji na rozmanitosti a kráse.

Schematický zákres změn řečiště Vltavy v Trojské kotlině, k nimž došlo v souvislosti s regulací v prvních desetiletích 20. století.

Meziválečné snahy o stavební regulaci

Po vzniku samostatné Československé republiky se objevily snahy o koncepční plánování pražské výstavby, komunikací apod. Státní regulační komise měla za úkol vypracovat podrobný regulační a zastavovací plán, který by vyhovoval potřebám rostoucího a nyní hlavního města republiky. Lze říci, že zhotovené návrhy byly poněkud velikášské, navrhovaly zastavět jak trojské stráně, tak nivu Vltavy, zaplavovanou povodněmi.

Pro Holešovice vznikl první návrh regulačního plánu v roce 1928. Na Holešovickém ostrově bylo projektováno výstaviště s mnoha komunikacemi, samotná Troja měla být celá zastavěna. V roce 1935 byl regulační plán upraven. Naštěstí ani v této “mírnější” podobě nebyl nakonec uskutečněn.

Panoramatický pohled z Černého vrchu - Jabloňky na Trojskou kotlinu r. 1928. Odleva: Pelc - Tyrolka, rozestavěný Trojský most (dnes Barikádníků), v popředí Holešovický ostrov, za řekou Holešovice, vpravo Troja. (Sestaveno z fotografií poskytnutých pí R. Štědrou.)

Období první republiky

Další zprávy o stavu Trojské kotliny s Holešovickým ostrovem ukazují fotografie, pořízené v roce 1928 z terasy usedlosti Jabloňky. Na snímcích je zleva vidět rozestavěný Trojský most (později Barikádníků), první sportovní zařízení – fotbalové hřiště a jednotlivé pozemky bývalého ostrova, skládající mozaiku polí, luk, sadů a zahrad. Napravo se leskne vodní hladina zbytků slepého říčního ramene. Za Vltavou se rozkládají průmyslové Holešovice.

S rozvojem Prahy souvisela i snaha o mostní spojení města a severních obcí. Záměr postavit v Holešovicích most (dnešní most Barikádníků) se objevuje od r. 1905. Přípravné práce, geologický průzkum, výkup pozemků pozdržela válka. K výstavbě nakonec došlo v letech 1925 – 1928, most byl slavnostně otevřen při desátém výročí vzniku republiky. Jeho kapacita byla později nedostatečná, což vedlo k přestavbám v letech 1970 a 1980. Přebudování v roce 1980 bylo zásadní. Mimo jiné došlo ke zvýšení mostovky a k vybudování mimoúrovňových nájezdových křižovatek. Pravobřežní mimoúrovňové “brejle” od té doby zabírají nejvýchodnější cíp bývalého ostrova.

Most Barikádníků musela opustit tramvaj, a tak pro ni byl v roce 1977 o kus níže po proudu postaven provizorní most. Násep tramvajové trati křižuje Holešovický ostrov přibližně v jedné třetině, linka dále pokračuje podél Popelářky údolím Trojské ulice. Most slouží dodnes a pro charakteristické zvuky při projíždění tramvaje se mu říká Rámusák.

Polohopisný plán 1952

Na bývalém Holešovickém ostrově zůstává zeleň, ale v dobové podobě jako komunální zahradnictví a zelinářství a jednotlivé zahrádky. Plán zachycuje i jednotlivé vzrostlé stromy, zejména topoly. Je zde rovněž zakreslena nedokončená protipovodňová hráz s lipovým stromořadím, sahající od mostu Barikádníků zhruba do poloviny ostrova. Ve východní části se objevují navážky a skládky dopravního podniku, které předznamenávají způsob nevhodného využívání rozsáhlých ploch na celém bývalém ostrově.

Změny za posledních 40 let

V sedmdesátých letech byl trojský přívoz nahrazen vojenským pontonovým mostem a po jeho zničení velkou vodou v roce 1981 byla postavena trojská visutá lávka. Zbytečně mohutné předmostí lávky zasáhlo ničivě do osady Rybářů. Několik domků bylo zbouráno, část uličky pod Havránkou zatarasena náběhem lávky, dosud volně protékající Haltýřský potok zatrubněn. S odstupem času se zdá, že právě tyto zásahy Rybáře téměř usmrtily.

Velkým zásahem byla výstavba tzv. Diplomatické čtvrti na sklonku socialistické éry. Nachází se v severozápadní části území a sestává z velkých bílých krychlí, které mezi troj-skou zástavbou silně vystupují. Záměr se naštěstí uskutečnil pouze v redukované podobě. Okolní pozemky byly poznamenány staveništěm, které se tam vpodstatě nachází dodnes. Původně měla Diplomatická čtvrť zabrat i část Rybářské osady. Tomu ale zabránilo vyhlášení památkové zóny Rybáře v roce 1991.