Významné přírodní celky

Královská obora, lidově zvaná Stromovka

Po levém břehu Vltavy, pod severním svahem letenské terasy, vyvinula se obora zřejmě z původního, přirozeného lužního lesa. První písemné zmínky o honební oboře, užívané českými panovníky, se objevují v době Přemysla Otakara II.. Ten nechal mezi léty 1253 až 1278 v oboře provádět úpravy, kromě jiného stavět lovecký dvorec opevněný zdmi. Snad také nechal oboru poprvé ohradit. Za Vladislava Jagellonského, v létech 1495 až 1502, vznikl nad oborou, na straně Předního Ovence, lovčí hrádek, který byl základem dnešního Místodržitelského letohrádku. Charakter lesního honebního revíru se zřejmě bez větších změn udržoval do nástupu Habsburků, kteří od poloviny do konce 16. století počali oboru přetvářet do podoby parku. Za Ferdinanda I. vznikl velký oborní rybník, do něhož pak nechal Rudolf II. vést vodu štolou pod letenským ostrohem. Byl přestavěn mlýn, zvaný Císařský. Rudolf II byl poslední král a císař, usazený v Praze. Za jeho nástupců se centrum říše přesunulo do Vídně, a tím Královská obora, stejně jako všechno pražské dvorské zboží, pozbyla na významu. Následovalo téměř 200 let existence obory bez jasné koncepce, s dlouhými obdobími chátrání a s válečnými vpády a pleněním. Až na přelomu 18. a 19. století začíná nová epocha. Pod vlivem nejvyššího purkrabího Rudolfa hraběte Chotka se začíná obora měnit v moderní romantický park, jaký nakonec známe v současnosti. V roce 1804 byla obora otevřena veřejnosti, v roce 1808 spojeny dvě její části, dosud oddělené zdí - vlastní obora a štěpnice. Zatímco dnešní doba právě tak zvládá pasívní údržbu parku, v 19. století probíhalo jeho velkorysé budování podle odborně sestavené koncepce a za účasti sadovníků, kteří nutně museli být ve svém oboru velkými osobnostmi.

Původní rozsah obory byl větší než dnešní. Náleželo k ní území dnešního Výstaviště a sportovišť na Malé říčce. Volně na ni navazoval prakticky celý Císařský ostrov s břehy neregulované Vltavy. Zatímco budování romantického parku 19. století se zaměřilo na středové části obory, okraje zůstávaly rozvolněnou oborou, v níž háje a cesty s mohutnými alejemi prolínaly polnostmi a lučinami. Bohužel právě tyto okraje obory neodolaly pozdějším tlakům a byly zabrány pro jiné účely. Chceme-li dnes vidět park zřejmě velmi podobný někdejším okrajům obory, musíme vyjet například do Veltrus nad Vltavou.

V porostech dnešního romantického parku, členěných sečenými palouky, lze najít velmi bohatou sbírku domácích a exotických dřevin, včetně šlechtěných okrasných forem. Roste zde mnoho taxonů (rodů, druhů), pěstovaných u nás velmi zřídka - z jehličnanů například tisovec dvouřadý a pamodřín Kaempferův. Kromě toho tu nalezneme velké množství kultivarů buků, dubů, jasanů a dalších druhů stromů. Přirozená skladba původních lesů se do parku promítá jen místy a tlumeně. Tak ve svazích pod Letnou a Bubenčem lze spatřovat vzdálený odraz listnatého lesa s dubem a javorem. Bohužel již jen trouchnivé pařezy připomínají mohutné jilmy ve stráni nad Šlechtovou restaurací. Tyto ušlechtilé domácí stromy, které byly nezbytnou součástí původních pražských lesů, zničily přenosné houbové nemoci, tracheomykózy. Ukázka vltavského luhu s topoly, olšemi i několika přeživšími jilmy se dochovala u postranního parkového rybníčku, kolem obřího topolu, který je zřejmě největším stromem v kotlině. Nejstarší stromy, duby, nalezneme na kopečku uprostřed Růžových sadů. Byly vysázeny koncem 17. století, v době, kdy Růžové sady zřejmě ještě byly dnem rybníka a kopeček ostrůvkem. Jako jedny z nemnoha stromů v oboře přečkaly kácení okupačními vojsky za války o dědictví rakouské (1741).

V Růžových sadech zbyly z původního velkého rybníku tři malé rybníčky, do nichž přitékají jednak podzemní a dešťové vody, jednak vody z Rudolfovy štoly. Otevřeným kanálem pak voda odtéká do Malé říčky, zbytku původního říčního ramene, který je okrajovou součástí obory. Před býv. Císařským mlýnem se Malá říčka propadá do trubní trati, přijímá zleva vody rovněž zatrubněného Dejvického potoka a shybkou podchází plavební kanál i Císařský ostrov, aby mohla vyústit do přirozeného řečiště Vltavy.

Vodní režim Královské obory byl v posledních deseti létech předmětem různých dohadů. Někteří orthodoxní sadovníci naříkali na přílišné zamokření, při němž se v dolní části obory nedařilo dřevinám, vhodnějším do suššího prostředí. Vznikl dokonce záměr velkého odvodňovacího zásahu, při němž by byla v parku položena soustavná drenáž a voda odčerpávána. Naštěstí se tyto nesmyslné názory neujaly. Vhodnější je obnovit zanedbávané čištění odtokového kanálu a ve vlhkých místech parku postupně doplňovat dřeviny, které dobře snášejí zamokření. Naopak - s dostatkem vody se dá park jistě podstatně lépe tvořit než bez ní.